Historie SDH Havlíčkova Borová
Dva veliké požáry v září roku 1886 a v únoru roku
1887, které zničili celkem 96 budov s veškerými hospodářskými staveními a
školou, poučily obecní zastupitelstvo, že v naší obci k ochraně majetku
a životů spoluobčanů by bylo dobré založit hasičský sbor. A tak již 19. února
1887 ustanovil obecní výbor sedmičlenný výbor, který dostal za úkol zřídit
sbor, opatřit a nechat schválit stanovy a požádat Jeho Veličenstvo a různé
dobrodince o podporu. Po této schůzi se postaral předseda výboru o schválení
spolkových stanov vyššími úřady. Na žádost výboru se dostalo sboru od Jeho
Veličenstva podpory 80 zlatých. Dne 27. února 1887 svolal starosta obce Josef Dejmal schůzi lidu, kde Jan Hruška, řídící učitel zdejší školy, vybídl přítomné, aby přistupovali za členy činné nebo přispívající. Mluvil o nutnosti této práce v obci a končil slovy zaznamenanými v kronice: "Ne v povídání a ve slibech, ale ve skutcích buď pokrok náš."
Na základě schválených stanov byla svolána první, ustavující valná hromada, která se konala dne 24. června 1887 za přítomnosti 42 členů. Po přečtení dopisu a udělení instrukcí o volbách se přikročilo k volbě velitele a starosty spolku zároveň. Tím byl jednohlasně zvolen řídící učitel Jan Hruška. V krátké době byla zakoupena dvouproudová stříkačka od fy R. A. Smekal z Prahy za 904 zlatých a k tomu 200 m hadic. Ve výroční den nešťastného požáru 10. září 1887 byla podle tehdejšího zvyku stříkačka posvěcena.
První hasičský ples se konal 21. ledna 1888 a spolkové pokladně vynesl 30 zlatých. V témže roce byla upravena stříkačka, obecní háky, bylo postaveno cvičné lezecké lešení, byla opatřena voznice a sudy na vodu. První křest ohněm, jak uvádí kronika, byl při požáru 30. června 1888 u rodinného domku Antonína Tománka a 26. listopadu 1888 při hašení stodoly pana Brabence. V témže roku zasahoval sbor u pěti požárů v okolí Borové. Finanční úhradu na opatření hasebního nářadí a výstroje družstva získával sbor z darů a z výtěžků plesů a veřejných vystoupení. Mezi dárci nalezneme v kronice jména pojišťoven, Zemský výbor, Zemská ústřední hasičská jednota v Praze, ale i Jeho Veličenstvo a c. k. ředitelství velkostatku hraběnky Clam-Gallasové.
Činní členové byli rozděleni na stříkačníky, lezce a ochrance. Již v tehdejší době pojištění pro případ úrazu zajišťoval Ústřední spolek pojišťovací.
Sbor konal častá cvičení, i když docházelo nadále k několika požárům v každém roce v obci i v okolí, díky dobrému výcviku a pohotovosti sboru byly požáry omezeny většinou jen na hořící již stavení a bylo zabráněno rozšíření ohně na sousední budovy. V roce 1892 vyjeli hasiči k největšímu požáru v dějinách sboru do Krucemburku. Skoro celé městečko tenkrát lehlo popelem. Od roku 1887 do roku 1901 zasahoval sbor přímo v obci u dvaceti požárů, při nichž vyhořelo 50 popisných čísel.
Po založení sboru vznik požáru ohlašovali sboroví trubači, neboli hudci. Většinou to byli zkušení hudebníci a vyhlašovali požár známou kvartovou znělkou hó-ří. Hudci též svolávali svými polnicemi, někde nazývanými burcovkami, sbor ke cvičení známým voláním lezců: "hasiči ven, hrozí oheň".
Ze zápisů z kroniky se dozvídáme o spoustě zajímavých informací: krupobití v roce 1895, které ve čtvrthodině zničilo celou úrodu a uvrhlo občany do bídy a nedostatku, zprávy o rostoucí drahotě, o hrozbě války plynoucí ze sporů mezi Rakouskem a německým císařem Vilémem. Proto se nelze divit otázce za zápisem v roce 1911: "Jak bude dál?".
V roce 1912, k 25. výročí trvání sboru, byl v Borové uspořádán župní sjezd za účasti 31 sborů Chotěbořské župy, ke které v tu dobu náš sbor patřil. Usnesením sboru byl 21. 5. 1912 jmenovám první velitel sboru Jan Hruška čestným členem sboru.
V roce 1912 nebyl sbor volán ani jednou k požáru. Pro sbor byly opatřeny nové pracovní obleky. Látku zaplatila obec, ušití si zaplatil sbor sám. Rovněž na svůj náklad nechal opravit helmy.
Sarajevskými výstřely začala první světová válka. Ta ochromila činnost sboru. Všichni členové, kteří byli jen trochu schopni vojenské služby byli povoláni na frontu. Mnozí z nich se již bohužel nevrátili. Sbor byl doplňován mladými členy, sotva ve škole odrostlými chlapci, ale i z těch si již válka vybírala své oběti. Po smrti velitele sboru Jana Hrušky 16. srpna 1916 upadla činnost sboru ještě více. A tak pár přestárlých a několik mladistvých členů k vojenské službě neschopných, se omezilo jen na udržování hasebních prostředků v pohotovostním stavu. Lidé, kteří společnými silami zdolávali "červeného kohouta", se tímto bojem ještě více spřátelili. Uvědomovali si svou sílu v kolektivu. To se projevilo i při pohřbu zakládajícího člena Jana Hrušky, kterého se zúčastnilo velké množství lidí i zástupci Župy Chotěbořské.
Přešla válka, padlo Rakousko a zrodil se náš nový stát. Poctivá snaha všech příslušníků sboru přinesla znovu ozdravění. V roce 1928 byla zakoupena nová výzbroj, byla opatřena nová motorová stříkačka od firmy R. A. Smekal za 32 688 Kč, k tomu 100 hadice za 2000 Kč a jeden díl 20 m hadic přidala firma Smekal zdarma. Stříkačku pomohla zaplatit místní záložna. Několik let po zakoupení stroje byla Borová uchráněna většího požáru a motorová stříkačka byla prakticky vyzkoušena jen u menších požárů, převážně v okolí. Až dva velké požáry v roce 1935 dokázaly přednost a význam motorové stříkačky.
V roce 1929 přišel do naší obce první obvodní lékař. Sbor se chápe příležitosti, aby za ejho pomoci utvořil samaritánské družstvo čítající 14 členů. O tuto ideu byl největší zájem mezi místní omladinou.
Jubileum padesátiletého trvání sboru doborovolných hasičů v Borové spojené s okrskovým cvičením se konalo 11. července 1937 za účasti jedenácti okolních sborů Přibyslavské župy "Havlíček". V roce 1937 čítal náš sbor 23 činných, 8 přispívajících a jednoho zakládajícího člena.
Po nástupu nacismu v sousedním Německu, byl díky vidině další války pro případ mobilizace činných členů sboru, založen ženský a dorostenecký sbor. Sbor měl 11 žen a 5 dorostenců. Nacistická okupace silně ovlivnila činnost sboru. Svolávané schůze byly převážně pracovní. Sbor byl posílen novými členy. Okupační úřady pro případ leteckých útoků nařídili poplachové hlídky. Tyto hlídky se držely ve dne i v noci včetně neděle před vraty požární zbrojnice. V období válečných let bylo zaznamenáno jen několik požárů.
V květnových dnech roku 1945 uvítali i v Borové členové doborovolného hasičského sboru naše osvoboditele…… bude brzy doplněno
Na základě schválených stanov byla svolána první, ustavující valná hromada, která se konala dne 24. června 1887 za přítomnosti 42 členů. Po přečtení dopisu a udělení instrukcí o volbách se přikročilo k volbě velitele a starosty spolku zároveň. Tím byl jednohlasně zvolen řídící učitel Jan Hruška. V krátké době byla zakoupena dvouproudová stříkačka od fy R. A. Smekal z Prahy za 904 zlatých a k tomu 200 m hadic. Ve výroční den nešťastného požáru 10. září 1887 byla podle tehdejšího zvyku stříkačka posvěcena.
První hasičský ples se konal 21. ledna 1888 a spolkové pokladně vynesl 30 zlatých. V témže roce byla upravena stříkačka, obecní háky, bylo postaveno cvičné lezecké lešení, byla opatřena voznice a sudy na vodu. První křest ohněm, jak uvádí kronika, byl při požáru 30. června 1888 u rodinného domku Antonína Tománka a 26. listopadu 1888 při hašení stodoly pana Brabence. V témže roku zasahoval sbor u pěti požárů v okolí Borové. Finanční úhradu na opatření hasebního nářadí a výstroje družstva získával sbor z darů a z výtěžků plesů a veřejných vystoupení. Mezi dárci nalezneme v kronice jména pojišťoven, Zemský výbor, Zemská ústřední hasičská jednota v Praze, ale i Jeho Veličenstvo a c. k. ředitelství velkostatku hraběnky Clam-Gallasové.
Činní členové byli rozděleni na stříkačníky, lezce a ochrance. Již v tehdejší době pojištění pro případ úrazu zajišťoval Ústřední spolek pojišťovací.
Sbor konal častá cvičení, i když docházelo nadále k několika požárům v každém roce v obci i v okolí, díky dobrému výcviku a pohotovosti sboru byly požáry omezeny většinou jen na hořící již stavení a bylo zabráněno rozšíření ohně na sousední budovy. V roce 1892 vyjeli hasiči k největšímu požáru v dějinách sboru do Krucemburku. Skoro celé městečko tenkrát lehlo popelem. Od roku 1887 do roku 1901 zasahoval sbor přímo v obci u dvaceti požárů, při nichž vyhořelo 50 popisných čísel.
Po založení sboru vznik požáru ohlašovali sboroví trubači, neboli hudci. Většinou to byli zkušení hudebníci a vyhlašovali požár známou kvartovou znělkou hó-ří. Hudci též svolávali svými polnicemi, někde nazývanými burcovkami, sbor ke cvičení známým voláním lezců: "hasiči ven, hrozí oheň".
Ze zápisů z kroniky se dozvídáme o spoustě zajímavých informací: krupobití v roce 1895, které ve čtvrthodině zničilo celou úrodu a uvrhlo občany do bídy a nedostatku, zprávy o rostoucí drahotě, o hrozbě války plynoucí ze sporů mezi Rakouskem a německým císařem Vilémem. Proto se nelze divit otázce za zápisem v roce 1911: "Jak bude dál?".
V roce 1912, k 25. výročí trvání sboru, byl v Borové uspořádán župní sjezd za účasti 31 sborů Chotěbořské župy, ke které v tu dobu náš sbor patřil. Usnesením sboru byl 21. 5. 1912 jmenovám první velitel sboru Jan Hruška čestným členem sboru.
V roce 1912 nebyl sbor volán ani jednou k požáru. Pro sbor byly opatřeny nové pracovní obleky. Látku zaplatila obec, ušití si zaplatil sbor sám. Rovněž na svůj náklad nechal opravit helmy.
Sarajevskými výstřely začala první světová válka. Ta ochromila činnost sboru. Všichni členové, kteří byli jen trochu schopni vojenské služby byli povoláni na frontu. Mnozí z nich se již bohužel nevrátili. Sbor byl doplňován mladými členy, sotva ve škole odrostlými chlapci, ale i z těch si již válka vybírala své oběti. Po smrti velitele sboru Jana Hrušky 16. srpna 1916 upadla činnost sboru ještě více. A tak pár přestárlých a několik mladistvých členů k vojenské službě neschopných, se omezilo jen na udržování hasebních prostředků v pohotovostním stavu. Lidé, kteří společnými silami zdolávali "červeného kohouta", se tímto bojem ještě více spřátelili. Uvědomovali si svou sílu v kolektivu. To se projevilo i při pohřbu zakládajícího člena Jana Hrušky, kterého se zúčastnilo velké množství lidí i zástupci Župy Chotěbořské.
Přešla válka, padlo Rakousko a zrodil se náš nový stát. Poctivá snaha všech příslušníků sboru přinesla znovu ozdravění. V roce 1928 byla zakoupena nová výzbroj, byla opatřena nová motorová stříkačka od firmy R. A. Smekal za 32 688 Kč, k tomu 100 hadice za 2000 Kč a jeden díl 20 m hadic přidala firma Smekal zdarma. Stříkačku pomohla zaplatit místní záložna. Několik let po zakoupení stroje byla Borová uchráněna většího požáru a motorová stříkačka byla prakticky vyzkoušena jen u menších požárů, převážně v okolí. Až dva velké požáry v roce 1935 dokázaly přednost a význam motorové stříkačky.
V roce 1929 přišel do naší obce první obvodní lékař. Sbor se chápe příležitosti, aby za ejho pomoci utvořil samaritánské družstvo čítající 14 členů. O tuto ideu byl největší zájem mezi místní omladinou.
Jubileum padesátiletého trvání sboru doborovolných hasičů v Borové spojené s okrskovým cvičením se konalo 11. července 1937 za účasti jedenácti okolních sborů Přibyslavské župy "Havlíček". V roce 1937 čítal náš sbor 23 činných, 8 přispívajících a jednoho zakládajícího člena.
Po nástupu nacismu v sousedním Německu, byl díky vidině další války pro případ mobilizace činných členů sboru, založen ženský a dorostenecký sbor. Sbor měl 11 žen a 5 dorostenců. Nacistická okupace silně ovlivnila činnost sboru. Svolávané schůze byly převážně pracovní. Sbor byl posílen novými členy. Okupační úřady pro případ leteckých útoků nařídili poplachové hlídky. Tyto hlídky se držely ve dne i v noci včetně neděle před vraty požární zbrojnice. V období válečných let bylo zaznamenáno jen několik požárů.
V květnových dnech roku 1945 uvítali i v Borové členové doborovolného hasičského sboru naše osvoboditele…… bude brzy doplněno
